Tandragee 100

Máme za sebou dva závodní víkendy v Irsku, kdy po "zimním" Cookstownu nás konečně přivítalo trochu slušnější počasí, a po dlouhé době jsme nemuseli v Irsku nazouvat mokré gumy.

I když by bylo určitě pohodlnější zůstat v Irsku celý týden, museli jsme po Cookstownu odletět kvůli práci domů a ve čtvrtek jsme se zase vraceli zpět na Tandragee v Severním Irsku.

Kamarád Zaza nás vyzvedl na letišti a jeli jsme rovnou k šéfovi týmu, kde jsme očekávali práci, jako naložení aut a odjezd na místo do padoku. Čekalo nás ale příjemné překvapení, když jsme zjistili, že auta, stan i motorky už jsou dávno na místě. Večer jsme tak strávili u kulečníkového stolu, kde jsme si konečně měli čas trošku oddechnout a popovídat si.

Trať se v pátek zavírala až ve tři odpoledne, takže jsme měli ráno dost času se vyspat, pobalit zbytek (hlavně našich) věcí a vyrazit. Jen co jsme přijeli, pustili jsme se do technické a administrativní přejímky. Já jsem šla s Indiánovou motorkou, která prošla bez problému, za to na mojí nebylo vše zadrátkované tak, jak má být, takže Indi se ještě proběhl pro pár propriet k práci před technickým komisařem, ale za chvíli už taky tlačil motorku zpět do stanu.

Jako první měl trénink Indián, který byl s Yamahou R6 přihlášen nejen do Supersportů ale i do třídy Open Superbike, aby si najezdil alespoň pár kol navíc. Já jsem odjela jen tradičních pět kol ve své třídě Senior Support také na Yamaze R6, ale aspoň jsou tady kola naštěstí vcelku dost dlouhá. Oba jsme jeli opatrně, protože jsme měli pneumatiky ještě po závodech z loňského roku, ale oba jsme si tréninky užili. Michal se kvalifikoval sedmnáctý a já na devatenáctém místě, což byla u obou první řada druhé vlny (v Tandragee se totiž startovalo ve dvou vlnách).

Tentokrát jsme zůstali spát v depu v karavanu, takže jsme si zašli akorát na dobrou večeři do města, a poté ještě večer pokecali, než jsme šli všichni okolo půlnoci spát. V noci nám nekoukal z pod deky skoro ani nos, protože teploty byly až na nule, za to ráno nás vytáhlo příjemný sluníčko. V deset se opět zavírala trať, a do té doby jsme museli zase stihnout přejímku technickou i administrativní, kde jsme dostali "povolenky" ke startu.

Jako první závod byly vypsány Supersporty. Indiánovi se podařilo pěkně odstartovat a pak se ve trojici přetahovali hodně těsně o pozice,a i když už byl chvilku patnáctý, nakonec dokončil závod na šestnáctém místě.

Michal Indi Dokoupil #23:
"Konečně nám přálo počasí a trať v Tandragee mám hodně rád. Závod jsem si fakt užil, protože jsme tam aspoň předvedli nějakou akci pro diváky, kterých bylo fakt hodně. Od třetího kola mi ale strašně ztuhla spojka, a to nejsem zrovna závodník, co by si stěžoval na ruce, ale potom už jsem skoro přestal řadit, protože jsem ji prostě nemohl pořádně umáčknout. Navíc mi začali různě blikat kontrolky oleje i vody, i když byla teplota v pořádku, ale motorka nevykazovala nějaké problémy, tak jsem závod dojel. Motor byl pocitově rychlej, akorát sériový podvozek už místy prostě přestával stíhat, tak jsem jel tak, abych zase nepředvedl nějaký nechtěný kaskadérský kousek, a měl výsledek pro licenci k TT."

Já jsem na svůj závod čekala až do odpoledních hodin, protože se jel jako předposlední před Grand Finale. Hodně jsem se těšila, protože mě tahle trať taky moc baví, a už jako newcomeři jsme tu v roce 2016 zajeli skvělé výsledky. Na tak dobré časy jako tehdy jsme sice zdaleka nedosáhli, ale přece jenom poslední dva roky toho máme najeto minimum, a naopak jsme rádi, že si to můžeme užít bez ohledu na výsledky, na který naštěstí, s tím co máme, nikdo netlačí. Podařilo se mi dobře odstartovat a utrhli jsme se první trojice. Jeden pak poodjel a než jsem se dostala před druhého, už bylo přede mnou prázdno. Přesto jsme se snažila zatahat, a nakonec se dostala s časy na úroveň Top Ten, ale stačilo to jen na šestnácté místo. Docela mě i mrzelo, že mi zkrátili závod jen na čtyři kola, protože pak už jsem začala dojíždět další jezdce a mít ještě jedno dvě kola k dobru, zkusila bych ještě zabojovat o lepší flek, protože jsem byla doslova nabitá radostí z jízdy. Jediný, co mě i Indiho trochu při každé jízdě rozladilo, bylo množství kamínků na trati, které samozřejmě jezdci před námi po nás "stříleli", takže jsme měli oba rozsekané plexi, ďolíky na kapotách i helmách a dokonce i přes kombinézu mám modráky na rukou.

Indi pak ještě nastoupil do Grand Finale, aby zkusil spojku, jestli se nám ji podařilo trošku vylepšit, ale nakonec začal dělat hlavně šaškárny pro diváky, takže skoro každé kolo jel celou cílovku po zadním a ještě u toho občas stihl mávat. Fotografové z toho ale měli upřímnou radost!

Víkend to byl naprosto perfektní, potkali jsme spoustu "starých známých" i nových fanoušků, motorky jsme dovezli v pořádku zpátky do depa, takže to nemělo chybku. Děkujeme všem za úžasnou podporu a za rok se v Tandragee doufám zase sejdeme!

Veronika #53